Králíček Ušáček – Kapitola 1

Za devatero horami a devatero řekami… tak obvykle začínají pohádky. Tenhle příběh však začíná v malém hnízdečku z chlupů a slámy, ve kterém se k sobě tulí pět holých králíčat a které zahřívá jejich králičí matka.

Na svoje děti je náležitě pyšná. Všechny králice v okolí už své děti vyvedly a mladá maminka byla poslední, která ještě nikdy žádné děti neměla. S přípravou hnízda si dala velmi záležet. Z krku si vytrhala chlupy a vytvořila pěkné a útulné hnízdečko v rohu králičího kotce, kam následně porodila svá miminka.

Každou noc se vracela k hnízdu, aby zkontrolovala, zda je vše v pořádku a své děti nakrmila. Jak čas plynul, všechna králíčata utěšeně rostla, až přišel den, kdy se odvážila vykouknout z hnízda ven. Mamince se to zprvu nelíbilo a snažila se králíčata zahnat zpátky do hnízda, ale na pět malých neposedných králíčat bylo veškeré její snažení nedostatečné. Vesele si hopkali po celém kotci, zkoumali každé stéblo slámy, každý tmavý kout a nejvíce ze všeho je bavilo koukat přes pletivo dvířek ven.

Každý den se u dvířek objevila postava, která úplně zastínila výhled. Zprvu se malá králíčata trochu bála a schovávala se v přítmí zadní části, ale když viděla maminku, jak vždy s radostí přihopkala ke dvířkům, nechala se pohladit a s chutí se pustila do krmiva, které dostala do mističky, osmělila se také a zanedlouho vyhlížela postavu společně se svojí maminkou.

„To jsem rád, že vás konečně pořádně vidím." zasmála se postava.

Patřila veselému chlapíkovi, který žil se svojí rodinou v malém útulném domečku a který se ve svém volném čase věnoval chovu zakrslých králíčků.

Jeho chov zahrnoval zakrslé králíčky rozmanitých barev a vzhledu. Našli byste u něj králíčky s malými vzpřímenými oušky, ale i králíčky beránky. Ti byli ze všech nejroztomilejší, jejich ouška se velmi brzy překlopila a volně visela. K beránkům patřila i naše maminka se svými dětmi.

„Na, tu máš,“ řekl muž a podal matce velkou hromádku sena. Seno dostávala pravidelně každý den, pěkné, voňavé. Jeho chroupání jí pomáhalo zahnat hlad a také pro ni znamenalo trochu zpestření v tom běžném všedním dnu.
Králíčata zvědavě matku pozorovala. Jedno z nich, to nejmenší, černobíle strakaté, přihopkalo až k mamince.

„Mami, co to je a proč to jíš?“, zeptalo se malé králíče.
Maminka se na králíče podívala. Bylo to její nejoblíbenější dítě, i přesto, že bylo nejmenší a na rozdíl od ostatních králíčat mu jedno ouško stále odstávalo od hlavičky a nechtělo se sklopit dolů. Z toho důvodu mu začala říkat Ušáček. Ušáček byl ze všech jejích dětí nejzvědavější a neustále chtěl všechno zkoumat a pořád se na něco ptal.

„Ušáčku,“ pravila trpělivě maminka, „to je seno, které je pro nás králíky velmi důležité. Je to naše hlavní potrava, kterou potřebujeme mít neustále k dispozici, abychom neměli hlad, byli jsme spokojení a zdraví a aby nás nebolelo bříško. Seno také chroupeme proto, abychom si obrousili zuby, které nám neustále dorůstají.“

Zatímco maminka vysvětlovala Ušáčkovi důležitost sena, vzal si Ušáček jedno stéblo a začal s ním hopkat po celém kotci.

„Mami, mami, to je ohromná zábava,“ vesele pokřikoval Ušáček. Jak byl zabraný do hopkání, nevšiml si, že mu v cestě stojí miska s vodou, škobrtnul o okraj a namočil si ve vodě celý čumáček.

„Mamiiiiii,“ zafňukal. „Co to v té misce je? To je strašně kyselé, mami, co to je?“

„To je voda, Ušáčku, tu pijeme“.

„My ale přeci pijeme mléko, které nám dáváš,“ odvětil zaraženě Ušáček.

„Ano, synku, ale až budeš trochu větší, už nebudeš pít mléko. Budeš pít vodu tak jako já. Voda je dobrá.“

„Ale proč je to tak kyselé, mami?“ ptal se Ušáček neodbytně dál.

„Protože do ní člověk přidává něco, co je sice trochu kyselé, ale nám to pomáhá. Víš, mohlo by se stát, že by tě začalo bolet bříško, nemohl ses pořádně najíst a moc bys zhubnul. To je taková nemoc, která se u nás může někdy objevit. A tahle věc ve vodě nás pomáhá chránit.“