Pidižvík

Během 16. století nás objevili španělští průzkumníci, kteří nás vzali do Evropy, kde jsme se stali oblíbenými chlupatými mazlíčky. Jak už jsem zmínil na začátku, v řadě zemí nám říkají prasátka, což se mohlo odvodit z našich zvuků, ale jsou i jiné teorie. Jedna z nich dokonce říká, že naše maso chutná podobně jako selečí. Tak to je fakt nechutný, to radši nebudu ani komentovat. Druhá říká, že se název guinejské prasátko mohl odvozovat z ceny – jedna guinea. To je taky takové slaboduché zdůvodnění, protože naše cena je naprosto nevyčíslitelná, my jsme mazlíčci k nezaplacení. Takže tahle vysvětlení radši přeskočím.

Během našeho soužití s lidmi jsme byli vyšlechtěni do mnoha barevných variací, lišíme se i strukturou srsti a dalšími vlastnostmi. My, čistokrevní šlechtici, se lišíme i od našich méně šlechtěných příslušníků rodu Cavia. Na první pohled nás obvykle rozeznáte díky tomu, že míváme sklopená ouška, zatímco ostatní mají ouška vzpřímená. Také máme oblé čumáčky a hlavičky jsou celkově spíše kratší a kulatější, narozdíl od protáhlých a špičatějších čumáčků kříženců. Býváme i urostlejší a lépe stavění. Ale jedno máme společné – máme velká srdce a pokud se nám věnujete a zajistíte nám dobré podmínky pro život, jsme neocenitelnými parťáky.

Podobně jako ostatním hlodavcům, i nám neustále rostou zuby a musíme si je obrušovat, aby nám nepřerostly. Naštěstí k tomu nepotřebujeme nic speciálního, stačí nám kvalitní seno, popř. chutné větvičky, nejlépe z ovocných stromů. Moje babička dostávala k obrušování tvrdé pečivo. To fakt není dobrý nápad. Chuděra z toho nakynula, že vypadala jako zakrslá tlustá kapybara. Jenže měla i seno, a tak to vypadalo, že tvrdý chleba na obrušování pomáhá. Opravdu nepomáhá. To do toho kousnete a ono se to rozmělní na kašičku. Blee. Ještě teď si živě pamatuju, jak mi vždycky chtěla dát pusu na dobrou noc a byla celá oblemcaná od chlebové kašičky. Jaké štěstí, že mě celkem brzy dali zvlášť, nevím, co by na to řekli kamarádi, kdyby to viděli.

Takže ne, pečivo opravdu není to pravé ořechové. Seno, seno a zase seno. A pokud by nám někdo chtěl udělat radost, může být i s příměsí bylinek, to si pak pošmákneme. Kromě sena však milujeme čerstvou zeleninu, trávu, bylinky a trochu ovoce. Potřebujeme hodně pestrou stravu. Jednu věc máme společnou s Vámi lidmi. Nedokážeme si v potřebném množství vytvářet vitamin C, takže ho musíme přijímat v potravě. V opačném případě by došlo k avitaminóze, která s sebou nese velmi vážné zdravotní důsledky až úhyn. Ale není potřeba se bát, při pestré a kvalitní stravě je všechno v pohodě. A když nám dáte jako doplněk ještě kvalitní granulky, tak je to pecka. Ale pěkně prosím, žádnou obilnou směsku pochybného původu. Když jsme chovaní doma, v teple a klidu, oceníme spíše kvalitní bezobilné granulky, aby z nás nebyli tlouštíci. Pokud nás však chováte venku nebo po nás chcete odchovat další morčecí děti, pak se trocha kvalitních obilovin hodí, protože nám dodají potřebnou energii.

Snad jsem vás teď neodradil. Vážně nejsme nároční a jsme vděční za každou mlsku. A umíme to dát dost najevo. Zkusili jste někdy být v přítomnosti tlupy morčat, když se otevře lednička nebo šustne sáček? To je panečku koncert. We will rock you!

Jídlo je moje nejoblíbenější téma. Chlupina, kamarádka odvedle, říká, že jsem taky pěkně tlusťoučkatý, ale to není pravda. Jsem jen dobře stavěný a taky to dělají chlupy, prostě mě zvětšují. Protože kondičku si snažím udržovat. Moc rád si zaběhám a když mám dobrou náladu, tak si i poskočím. Vy lidi pro to máte zase svůj výraz, prý popcornujeme. Hop hop hop, když to skáče, je to popcorn. Já fakt nevím, proč máte tendenci pořád všechno k něčemu přirovnávat. Prostě si poskakuju, no, to je toho.

Takže jsme rádi, když máme dostatek prostoru, abychom si mohli vesele poskakovat. Oceníme i nějakou hračku na blbnutí, ale třeba takový kolotoč je úlet. Nejsme myši ani křečci, v kolečku běhat nebudeme a je to pro nás i nebezpečné. Zato nějaká dobrá prolézačka je super nápad.

Jako podestýlku oceníme něco měkkého. Mohou to být bezprašné hobliny, papírové peletky, ale někdo nám dává i deku nebo textilní podložku a na to savé podložky, jako se dávají štěňatům. Tvrdé pelety nebo něco podobného vhodné není, protože nám to moc tlačí do tlapek a mohou se nám pak vytvořit i bolestivé otlaky a vředy. Podobně působí i drátěné dno klece, to nás taky bolí. Takže něco měkkého, neprašného, nějaký domeček nebo prolézačku a hooodně prostoru na pobíhání a je to perfektní.

Navíc jsme sociální tvorové, takže rádi žijeme ve skupinkách. A taky se moc rádi množíme. Zvláště my kluci bychom rádi pořád, ale holky musejí mít náladu, jinak s nimi nic není. Bohužel, dají si říct tak jednou za necelé tři týdny, a to jen na pár hodin. Dovedete si představit, jak je to pro nás kluky těžké, když si musíme počkat a trefit se do správné chvíle, protože jinak nás klidně kousnou do zadku? Miláčkuuuu, dnes je první středa v měsíci, je čaaaas…. No, tak to úplně nefunguje :/

Množili bychom se jak o život. Ale je pravda, že by to mohlo přinést i mnoho starostí a problémů. Holky by byly příliš vyčerpané. Takže je lepší, když jsme každý zvlášť a je to pod kontrolou.

Pokud si nás pořídíte jako mazlíčky a nemáte v plánu odchov mladých, můžete nás mít ve skupince kluků nebo holek, ale ne dohromady. Pokud zjistíme, že je poblíž holka, tak u nás nastane velká bitka. Ale když není, a kromě útlého dětství ani nikdy nebyla, tak jsme my kluci většinou pohodě. Teda, ještě tu je jedna možnost, jak bychom mohli být i s holkama, ale to je takové choulostivé téma. Museli bychom totiž na kastraci, kde by nám ufikli… no víte co. Zní to blbě. Ale je pravda, že co s tím, když si stejně nevrzneme. Takhle nás aspoň přejdou chutě, jsme většinou mnohem klidnější, snášenlivější, neznačkujeme a můžeme být s holkama, aniž by se některá musela bát, že bude mít miminka. Vy lidi to kolikrát vnímáte hůř než my, ale pro nás je to někdy i vysvobození. A upřímně, jakékoliv řešení je lepší, než kdybychom museli žít o samotě.

Občas se i mezi námi najde nějaký samotář, ale většina z nás potřebuje ke spokojenosti přítomnost ostatních. Já vím, že se nám snažíte také věnovat, ale zkuste si představit, že žijete ve světě, kde jste jenom vy a občas k vám přijde obrovský tvor, který vám sice dá něco k jídlu a podrbe, něco říká, ale jinak si moc nepokecáte, nemáte ten pocit sounáležitosti, který my potřebujeme.

Tak to bychom měli. Hodně jídla, dostatek prostoru a kamarády na pokec. Co víc by si morče mohlo přát? No, jedině ještě více jídla.